Teleobjektiv 200mm

Naše snímky názorně ilustrují rozdíl vyplývající z nahrazení objektivu s normální ohniskovou vzdáleností objektivem s dlouhým ohniskem, neboť obě fotografie jsou pořízeny ze stejného místa. Při použití teleobjektivu  200mm se však balkóny přiblíží na čtvrtinu vzdálenosti, tedy jako bychom je pozorovali dalekohledem se čtyřnásobným zvětšením. Připočteme-li zvětšení záběru ve zvětšovacím přístroji, je zřejmé, že takto můžeme získat pěkné a zajímavé snímky objektů, k nimž se nelze přiblížit, ať se už jedná o plachou zvěř nebo pěkný architektonický detail.

Máme-li aparát s kinofilmem a se snímatelným objektivem, můžeme se do výroby teleobjektivu pustit. Nemůžeme však od něj očekávat stejný výkon jako od drahých výrobků v cenách od 4000 Kč výše. Náš objektiv lze pořídit za padesátikorunu, a jak ukazuje fotografie, odvádí za tuto cenu velice slušný výkon.

Začneme zakoupením dvou brýlových skel s optickou mohutností + 2 a + 4 dioptrie. To jsou vlastně jediné přímé náklady na objektiv. Objektivový mezi kroužek většina majitelů aparátů se snímatelným objektivem vlastní, a pokud ne, nebude jeho koupě samoúčelná. Můžeme jej totiž i nadále používat k původnímu účelu, k makrofotografii.

Tubus objektivu stavíme od zadní části. Jak ukazují obrázky 1, 2 i 3, na mezikroužek K těsně navineme pruh čtvrtky šířky 23 mm a současně potíráme styčné plochy lepidlem typu Herkules. Chceme-li však mezikroužek používat i k jiným účelům, nenatřeme vnitřní plochu vzniklé trubky L, abychom ji mohli z mezikroužku stáhnout! Pokud s ním ale počítáme jako se stálou součástí teleobjektivu, nalepíme pruh čtvrtky přímo na něj. Po dosažení vnějšího průměru zoubkovaného osazení mezikroužku pokračujeme v lepení páskem šířky 37 mm.

Vnější průměr trubky L stanovíme tak, aby na ni bylo možno těsně, ale vsuvně nasunout duralovou trubku J. Při výrobě prototypu byla použita trubka s vnitřním průměrem 52 mm a tloušťkou stěny 2 mm. Podaří-li se obstarat trubku tenkostěnnou s vnitřním průměrem 52 mm, ale s tloušťkou stěny 1 mm, zvětšíme vnější průměr navinutím kusu papíru podle potřeby.

Vedle trubky J o délce 112 mm si ještě připravíme trubky G (délka 30 mm) a E (délka 60 mm). Z obrázku 1 je patrné, že mezi trubky G a J vložíme brýlové sklo H. Musí se tedy průměr skla a vnější průměr trubek shodovat! Průměr 56 mm je pro dioptrické sklo +4 běžný, a pokud bude mít optik sklo většího průměru, požádáme 0 obroušení. Některý nám vyhoví na požádání, jiný za ceníkovou sazbu 6 Kčs. Druhou možností je přizpůsobeni trubek průměru skla.

Z tužšího černého papíru vystřihneme clonu F. Průměr vnitřního otvoru, který musí být přesně uprostřed, je 16 mm, vnější průměr je totožný s průměrem skla H.

Trubku E použijeme jako "kopyto" k navinutí a slepení další trubky O. Navineme ji z papírového pruhu šířky 30 mm. Vzniklá trubka vyrovná rozdíl mezi průměrem skla C a vnějším průměrem trubky E. Stejné průměry pak má i 10 mm široký prstenec B, kterým později uzavřeme sklo do tubusu.

Připravené díly J, G, E a B zkontrolujeme, zda mají hrany rovné a přesně kolmé k ose. Případné chyby opravíme přebroušením na brusném plátně připevněném k rovné pracovní desce. Po očištění natřeme vnitřní plochy dílů matným černým lakem nebo je vylepíme matným černým papírem. Zajímavým zlepšovákem je vylepení vnitřků tubusů černým brusným papírem, jehož povrch výborně pohlcuje světelné paprsky. Avšak pozor! Vnitřní průměr trubky J musí zůstat hladký všude tam, kde bude trubka J při ostření klouzat po trubce L!

Po úplném vyschnutí lepidla a barvy můžeme objektiv sestavit zepředu. Sklo C (+2 dioptrie) vložíme mezi trubku D, prstenec B, o celé délce ovineme textilní páskou M a celek zpevníme ovinutím několika vrstev čtvrtky A. Do trubky D zasuneme a zalepíme trubku E, k ní přiložíme clonu F s trubkou G a celek opět ovineme lepicí textilní páskou N. Přiložíme sklo H (+4 dioptrie - pozor na správné postavení rádiusů) s trubkou J, spoj olepíme a tím je objektiv po funkční stránce hotov.

Pomocí mezikroužku K připevníme teleobjektiv k aparátu a posunem na trubce L zkusíme, zda se s ním dobře ostří. Ostření kontrolujeme přímo v hledáčku. Také si hned můžeme objektivy "ocejchovat" a na mezikroužku vyrýt značky pro vzdálenost 3, 5, 8, 40 metrů a nekonečno. Na vzdálenost kratší než 3 metry objektiv nelze zaostřit! Clona je u teleobjektivu fixní, přičemž expozičně zhruba odpovídá clonovému číslu 11. S tímto údajem proto počítáme při stanovení expozičního času pro měření vnějším expozimetrem. Foťáky s vnitřním měřením expozice určí správný čas postavením ručičky na indikátoru.

Jak však budeme pomocí teleobjektivu 200 fotografovat? Již při pohledu aparátem na fotografovaný objekt zjistíme, že je obraz čtyřnásobně zvětšený. To je dobré, současné s tím ale zjistíme, že se čtyřikrát více zvětšily účinky chvění ruky. Proto fotoaparát opřeme o zábradlí, kmen stromu, zídku, nebo fotografujeme ze stativu. Vždyť i zkušený fotograf má problémy s udržením aparátu při použití dlouhoohniskového objektivu při časech delších než 1/200 sekundy.